Skorina a Čechy. Královský zahradník

Po Vilniusu a poznaňských nesnázích Skorina znovu spojil svůj osud s Českým královstvím. Co dělal a kde pobýval v roce 1533, to přesně nevíme. První hmatatelná stopa je datovaná rokem 1535. Na přelomu května a června měl Skorina jakožto královský zahradník dorazit do Prahy. Přišel s listinou, kterou mu 22. 5. 1535 ve Vídni vydal Ferdinand I. Podle ní se měl prezident české Dvorské komory Florián Gryspek z Gryspachu (1509–1588) postarat o nového královského služebníka. V pořadí již druhý pobyt v Praze, spjatý navíc s královským okruhem, tak přesvědčivě naznačuje, že Skorina byl z konfesijního hlediska důvěryhodnou osobností, na níž neulpívalo žádné podezření z hereticky vnímaných aktivit kolem vydání Bible ruské.

Před přijetím do královských služeb musel Skorina, zřejmě pověřený vypracováním koncepčního návrhu, pečlivě prozkoumat pražskou část in monte dicto Bruska (na hoře zvané Bruska) a vypracovat vhodný návrh, což vyžadovalo jistý čas. Lze proto předpokládat, že Skorina v Praze pobýval již v roce 1534. Plán budoucí zahrady musel v roce 1534 nebo 1535 předložit k posouzení a schválení králem, což se muselo stát někdy před 1. 5. 1535, poněvadž v ten den Ferdinand do Prahy zaslal dva nákresy svého zahradníka na založení zahrady. Koncem měsíce vyslal i původce návrhu – zahradníka Františka.

V létě roku 1535 bylo zahájeno budování zahrady. Nejdříve vznikla dlouhá zeď, která i dnes ze severní strany v délce 1078 metrů vymezuje zahradu, poté bylo započato se stavbou mostu, jenž měl pro pohodlí krále spojit Hrad se zahradou. Po dokončení mostu, od roku 1538, byla veškerá pozornost soustředěna na budování Letohrádku královny Anny. Pracovní činnost se proti původním plánům poněkud protáhla: ztěžovaly ji nedostatečné financování, případy krádeží a chabé pracovní nasazení jednotlivých dělníků. Viditelné výsledky se však ukázaly po několika letech, takže královská zahrada začala nacházet kladnou odezvu i v tehdejší české literatuře (např. báseň De horto regio z roku 1538 Šimona Villatica). Ovšem právě z té doby pocházejí i první výtky vůči mistru Františkovi.

Dne 27. 6. 1538 si Gryspek stěžoval na Skorinu, který „málo pracuje“, a proto v zahradě zatím není dostatek okrasných prvků. Kromě vlašských sazenic (lemoni, pomeranzen, cidroni), kterým se celkem daří, vysoký úředník pražského dvora prý nemohl krále ničím potěšit. Zdá se, že Gryspekova stížnost neměla zcela pevný základ. Do jara roku 1538 byl stále tvarován terén Brusnice, zahrada byla vymezována vůči okolnímu prostoru a spojena mostem s Hradem. Teprve poté se začalo s intenzivním osazováním. Dne 13. 2. 1538 z Terstu dorazila zásilka obsahující 430 sazenic vína, 30 fíkovníků, 12 stromků kdoulí (či granátových jablek), pecky broskví a mandlovníků, řízky meruněk a třešní. Před 21. 7. 1538 z Vídně dovezli jinou velkou zásilku objednaných semen a rostlin: vinné révy, fíkovníků, kdouloní, mandloní, broskvoní, meruněk. Takže v roce 1538 Skorina nemohl málo pracovat. Kromě toho pracovní výsledky tehdy záležely nejen na schopnostech a nasazení zahradníka. Rozhodující vliv měla kvalita dodávaných zahradnických sazenic a jejich vhodnost do místních klimatických podmínek. Skorina jako první v Čechách pěstoval citrusové odrůdy, experimentoval s dalšími subtropickými rostlinami, které se v místním klimatu jen stěží ujímaly a rozrůstaly.

V královských službách Skorina setrval do léta 1539. Po osobním jednání ve Vídni Ferdinand I. dne 21. 7. 1539 svého služebníka propustil. Přesný důvod ukončení pracovního poměru není znám. Rozešli se v dobrém: osobně se setkali ve Vídni (zahradník panovníka o něčem informoval) a pražský dvůr Skorinovi zaplatil za odvedenou práci, která trvala celkem čtyři roky (22. 5. 1535 – 21. 7. 1539).

Působení v roli královského zahradníka dovoluje lépe pochopit rozměr mistra Františka jako renesanční osobnosti různorodých zájmů. Jako vydavatel, spisovatel, překladatel a vědec (lékař a botanik) se doktor Skorina zabýval mnohými věcmi. Ruténské knihy obohatily knižní kulturu Velkoknížectví litevského. V západní Evropě zanechal cennou hodnotu zcela jiné povahy – Královskou zahradu Pražského hradu – první renesanční a nejstarší zachovanou zahradu v Čechách. (IL)

14 Dokumenty