domů » Skorina » Skorina a Litva

Skorina a Litva

Skorina a Litva. Malá cestovní knížka – Skutky a dopisy apoštolů

Skorina je spjat s Velkoknížectvím litevským více než s jinými zeměmi. Zde, v Polocku, se narodil, a proto se k tomuto „slavnému městu“ ve svých četných vydáních hrdě hlásil. Ve Vilniusu pravděpodobně získal své počáteční vzdělání, později tu dost dlouhý čas žil. Jeho vydavatelské aktivity podpořili vlivní vilniuští měšťané, bez jejichž finančního přispění by tyto Skorinovy knihy sotva vznikly. V případě šesti biblických knih vydaných v letech 1517–1518 podstatnou část nákladu financoval vilniuský kupec, městský radní a purkmistr Bohdan Onkov. V domě nejvyššího purkmistra Jakuba Babiče Skorina vybudoval někdy před rokem 1522 dílnu, jež se stala první tiskárnou nejen na území Velkoknížectví litevského, ale i všech východních Slovanů.

Jazyk pražských a vilniuských vydání odráží jazykovou situaci Velkoknížectví litevského, poněvadž právě zde vznikla tradice paralelně používat dva slovanské spisovné jazyky: církevní slovanštinu a ruténštinu. Jejich syntézu přirozeně spatřujeme i u Skoriny. Jeho knihy vycházejí v církevní slovanštině s elementy ruténštiny: v biblických a liturgických textech jsou východoslovanské komponenty méně patrné; v předmluvách a doslovech jsou zastoupeny více.

Ve své první knize Skorina vysvětlil, co ho vlastně přimělo při sazbě užívat cyrilici: „nejvíc proto, že milostivý Bůh mě z tohoto [slovanského – I.L.] národa na svět přivedl“ (Žaltář, 1517). Skorina byl katolíkem, ale jeho knihy byly určeny pro pravoslavné. O tom svědčí tyto údaje: Žaltář je pravoslavný (150 žalmů je rozděleno na 20 liturgických celků, kathismů; dodatečně je připojen 151. žalm); Krédo vytištěné v Malé cestovní knížce neobsahuje obrat, který by odpovídal lat. filioque – „i Syna“; do církevního kalendáře jsou zařazeni pravoslavní svatí; žánr akathistu (byzantsko-slovanské hymnické básnické skladby pro všechny dny týdne, které byly zpívány vestoje) je rovněž více spojen s východním ritem.

Víme o dvou knihách, které Skorina vydal ve Vilniusu: Malá cestovní knížka (kolem roku 1522) a Skutky a dopisy apoštolů (1525). Jejich celkový stránkový rozsah je oproti pražským tiskům přibližně poloviční. Malou cestovní knížku tvoří Žaltář s horologiem (Часослов) a další skladby liturgické poezie: osm akathistů, osm kánonů, Hexameron (Шестоднев), Kánon pokání (Канон покаяльный), Pořadí církevního shromáždění (Последование церковного собрания). Rok vydání je stanoven na základě církevního kalendáře (Пасхалия), který oslavy Velikonoc určuje na období let 1523–1543 (takže kniha musela vzniknout roku 1522). V doslovu horologia je uvedena informace o místě vydání „ve veleslavném vilniuském městě“. Druhé známé vilniuské vydání Skutky a dopisy apoštolů předkládá tradiční novozákonní text v církevněslovanském znění. Vydavatel ho doprovází četnými vlastními předmluvami, které usnadňují pochopení Písma svatého. Tímto způsobem, tedy Apoštolem, Skorina navázal – v rovině žánrové – na svou ruténskou pražskou Bibli.

Je známo 17 opisů Malé cestovní knížky a 11 opisů Apoštolu, z nichž některé se dochovaly jen částečně. Opisy jsou datovány lety 1568–1890. Větší díl těchto rukopisů byl pořízen na ruténském území Litvy a Polska, část vznikla na teritoriu Moskvanů a Srbů. (ST)