Biografie
Základní údaje ze života Skoriny
František Skorina (před rokem 1490, Polock – před 29. 1. 1552, Praha) se narodil v Polocku v rodině pravoslavného kupce Luky Skoriny, jenž se zabýval nákupem a prodejem kožichů a kůží. František měl o hodně staršího bratra Ivana. Po Lukově smrti (před rokem 1512) otcův obchod a majetek zdědil starší syn, František zůstal bez majetku.
Ke katolické kultuře mladšího Skorinu přivedli poločtí bernardini (jejich klášter zde byl založen roku 1498), ale latinu ovládl a základní vzdělání získal patrně ve Vilniusu. Svoje jméno měl František získat na počest sv. Františka z Assisi proto, že z pravoslaví přestoupil ke katolické víře. Skorinovy publikace ukazují, že předtím studoval církevní slovanštinu, která nacházela uplatnění v pravoslavném liturgickém písemnictví, velmi dobře se orientoval (později také sám tvořil) v liturgické veršované tvorbě specifické pro pravoslavné křesťanství. Mimoto Skorina ovládal oficiální jazyk Velkoknížectví litevského – ruténštinu.
V letech 1504–1506 Skorina studoval na krakovské univerzitě, kde získal titul bakaláře svobodných umění. Následně na dosud neznámém místě obdržel hodnost mistra a získal solidní znalosti v lékařském oboru. Roku 1512 požádal kolegium padovské univerzity, aby mu umožnilo složit zkoušky na doktora medicíny.
V letech 1517–1520 v Praze Skorina vydal 23 knih Starého zákona. Z těchto cyrilicí tištěných knih se skládá věhlasná Bible ruská. Kolem roku 1520 se Skorina přesunul do Vilniusu, kde v domě tehdejšího purkmistra Jakuba Babiče založil tiskárnu – první na území Velkoknížectví litevského. Kolem roku 1522 zde vydal Malou cestovní knížku, a v roce 1525 – Skutky a dopisy apoštolů. V té době Skorina jako osobní lékař a komorník pracoval ve službách vilniuského katolického biskupa Jana z knížat litevských (1499–1538).
Po roce 1525 se Skorina oženil s Margaretou, vdovou po vilniuském konšelu Georgiovi Odvernikovi. Žena zemřela kolem roku 1530.
Na začátku roku 1530 Skorina jako lékař několik měsíců působil v Královci u pruského vévody Albrechta Braniborsko-Ansbašského. Po návratu do Vilniusu Skorina znovu pracoval u vilniuského biskupa Jana. Roku 1532 bylo vzneseno obvinění, že Skorina nesplatil dluh po svém zemřelém bratrovi. Na rozkaz krále Zikmunda I. Starého byl Skorina několik měsíců vězněn v Poznani. Nařčení se ukázala být neopodstatněná a Skorina byl následně propuštěn.
Roku 1535 se Skorina vrátil do Prahy, kde do roku 1539 pracoval jako zahradník na pražském dvoře Ferdinanda I. Do Čech přijel s dětmi, které se v letech 1526–1529 narodily v manželství s Margaretou: Františkem a Šimonem. Pachole František kolem roku 1536 začalo sloužit u kanovníka Pražské kapituly u sv. Víta – Jana z Púchova, významného humanistického vzdělance. Tragické události roku 1541 však překazily nadějné vyhlídky profesního uplatnění (ve sféře církevní či knižní), neboť František 2. 6. 1541 zemřel na Hradě, v domě Jana z Púchova, v plamenech velkého požáru.
Osud druhého syna byl šťastnější. Šimon Rus (Symeon Rus z Poloczka) vykročil v otcových stopách: pracoval jako lékař a zahradník. Dětská léta zřejmě strávil v Královské zahradě, kde od otce přebíral botanické znalosti. O místě, v němž získal odborné medicínské vzdělání, nevíme. Děkanská kniha artistické fakulty Pražské univerzity zná Šimona z Nového Města pražského, který v roce 1545 získal hodnost bakaláře. V období let 1534–1551 je to jediná osoba, kterou lze ztotožnit s mladším Skorinovým synem.
Po otcově smrti se Šimon obrátil na Ferdinanda I. s prosbou o laskavou pomoc ve věci dědického řízení. Ve své odpovědi, listině datované 29. 1. 1552, král informoval své poddané o úmrtí „svého zahradníka“ a zavázal je, aby vycházeli vstříc zákonné žádosti žadatele.
Pozdější osud zavedl Šimona do jižních Čech. Od začátku sedmdesátých let 16. století pravděpodobně sloužil Jáchymovi z Hradce (1526–1565). V roce 1563 se Šimon přes Vilnius vydal na cestu do Moskvy. Cesta mohla souviset s tragickými událostmi livonské války. 15. 2. 1563 moskevská armáda dobyla východní bránu Velkoknížectví litevského – Polock a do Ruska bylo odvlečeno velké množství měšťanů tohoto města, mezi nimiž mohli být příbuzní Šimona. V roce 1584 Šimon Rus z Polocku – „starý služebník“ Adama II. z Hradce – kvůli zdravotnímu stavu zanechal práce vladařova zahradníka. Datum úmrtí není známo, víme pouze, že roku 1593 ještě žil. (ST, IL)
