Po Skorinovi
Knihtisk ve Velkoknížectví litevském po Skorinovi
Od 16. století byly knihy ve Velkoknížectví litevském vydávány v řadě jazyků: církevní slovanštině, ruténštině, latině, polštině, litevštině, lotyštině, němčině, řečtině, italštině atd. Po Skorinovi místní poptávku jistý čas uspokojoval zase zahraniční knihtisk. Systematicky se knihy v Litvě začaly tisknout později – od roku 1553.
Během 16. století bylo ve Velkoknížectví litevském vytištěno více než 500 knih (počítáme-li podle titulů fyzicky doložených exemplářů). Nejvíce jich bylo tištěno v latině – kolem 220 vydání. V polštině vyšlo kolem 200 knih, v ruténštině a církevní slovanštině přes 60, německy kolem 30. Po jedné knize bylo vydáno v estonštině, řečtině, italštině, lotyštině a švédštině. Litevsky bylo vydáno celkem 30 knih (8 v Litvě a 22 v Prusku).
V polovině 16. století začala knihtisk provozovat bohatá šlechta, která nešetřila prostředky na založení tiskáren na svých panstvích. V roce 1553 takovou tiskárnu v Brestu Litevském založil vilniuský vévoda Mikuláš Radziwiłł Černý (1515–1565), jenž z Krakova povolal Bernarda Wojewódku a Andrzeje Trzecieckého, kteří na přelomu let 1553–1554 vydali dva luteránské katechismy, dnes známé jako Brestské. Do roku 1570, kdy tiskárna ukončila svou činnost, zde vyšlo přibližně 40 protestantských vydání, která se tiskla jedině „hovorovou“ polštinou.
Za podpory Mikuláše Radziwiłła Černého založil místodržící Maciej Kawieczyński († před 1572) tiskárnu v Nesvíži. Tiskárna vydávala knihy v ruténštině a polštině. V roce 1562 zde byla cyrilicí vytištěna dvě díla Szymona Budného (kolem roku 1530–1593). Tisk Katechismu (Катехизис) Budného znamenal – po 40 letech – návrat k prvopočátkům ruténského knihtisku. Jeden vzácný exemplář tohoto Katechismu se dnes nachází ve fondech Národní knihovny ČR. Je nesmírně důležitý z několika důvodů. Poněvadž několik exemplářů dílčích knih Skorinovy Bible ruské připutovalo do dnešní České republiky až v mladších stoletích, jde o cyrilský tisk nejdéle pobývající na našem území: kolem roku 1572 ho do Prahy přivezl zakladatel jezuitské koleje ve Vilniusu, český jezuita Baltazar Hostounský (1534–1600). Kniha rovněž obsahuje cennou dobovou rukopisnou poznámku: Conveniunt literae cum characteribus Bibliorū Skorinae, Pragae, item Vilnae impressorum, která svědčí o tom, že o návaznosti tradic, tedy pražské geneze ruténského knihtisku, si v Nesvíži, Vilniusu i v Praze byli plně vědomi.
Na stejnou tradici v druhé polovině 16. století navázal také velký hejtman litevský Grzegorz Chodkiewicz (kolem roku 1505–1572) v Zabludově. Zde našel útočiště zakladatel moskevského knihtisku Ivan Fedorov (kolem roku 1510–1583) a Petr Mstislavec, kteří v roce 1569 vydali Učební evangelium (Евангелие учительное), a v roce 1570 – Žaltář s horologiem (Псалтирь с Часословцем).
V roce 1574 založili ve Vilniusu tiskárnu Luka a Kuzma Mamoničovi. První knihy u nich vydal v letech 1574–1576 tiskař Mstislavec. Se zprostředkovatelským přispěním litevského podkancléře Lva Sapiegi (1557–1633) tiskárna Mamoničů roku 1586 získala jedinečné privilegium na publikaci listin a knih určených pro pravoslavné čtenáře Velkoknížectví litevského, v církevní slovanštině, ruténštině a řečtině. Roku 1588 zde v ruténském znění vyšel třetí Statut Velkoknížectví litevského, jenž byl za účasti L. Sapiegi ještě několikrát opakovaně vydán. Do roku 1624 zde denní světlo spatřilo více než 50 cyrilských tisků.
Pozici Vilniusu jakožto centra knihtisku posílila jedna důležitá událost. Roku 1575 daroval dvorní maršálek Mikuláš Krištof Radziwiłł Sirotek Vilniuské jezuitské akademii tiskárnu. V roce 1576 v ní vyšla první kniha – dílo Piotra Skargy Pro sacratissima eucharistia contra Zuinglianam.
První litevsky tištěná kniha – Katechismus Martynase Mažvydase – vyšla v Královci. Tisk litevských knih na území Velkoknížectví litevského souvisí s protireformací a založením Vilniuské jezuitské akademie roku 1579. První doložená litevsky tištěná kniha na území Velkoknížectví litevského vyšla teprve v roce 1595, a to v tiskárně zmíněné akademie. Byl to Katekizmas, arba Mokslas, kiekvienam krikščioniui privalus od Mikuláše Daukšy (mezi lety 1527/38–1613).
Činnost Františka Skoriny v hlavním městě Velkoknížectví litevského tak otevřela cestu k mnohojazyčnému, multikonfesnímu a různorodě kulturně orientovanému knihtisku. (DN)
