Skorinova přítomnost v současných Čechách

S Prahou je spojeno nejdelší období Skorinova života. Spočítáme-li léta uvedená v kolofonech pražských vydání (1517–1519) a dobových úředních pramenech (1535–1552), dostaneme se k časovému úseku o délce 20 let. Nový výzkum může toto období rozšířit až na 24 (započteme-li roky 1515–1521, 1534–1552), anebo dokonce na 28 let (1512–1521, 1533–1552). To znamená, že nikde jinde Skorina tak dlouho nežil a nepůsobil. Hlavní město Českého království musel znát lépe než Polock, Krakov, Padovu, Královec, a dokonce i Vilnius. Je jasné, že ve městě, se kterým je takto těsně spjato jeho působení a osud, musí být dostatek míst s ním spojených. Dnes takové lokality přitahují největší pozornost návštěvníků z Litvy, Běloruska a Ukrajiny, tedy lidí, kteří se hlásí ke kulturnímu dědictví Velkoknížectví litevského.

Skorina jako tvůrce Bible ruské. Tisk Starého zákona v Starém Městě pražském připomíná pamětní deska slavnostně odhalená roku 1996 na hlavním nádvoří Národní knihovny. Tvůrce pamětní desky běloruský sochař Ales Dranec znázornil Skorinu vsedě. Ruténský vydavatel drží v rukou knihu, která k nám promlouvá slovy dobře známými z předmluv a kolofonů ruténských tisků: богу ко чти и людем посполитым к доброму научению (srov. floskuli z Pražské bible z roku 1488: kecʒti a k chwale boǯie • a k dobre[m]v… a ku proʃpiechu).

Tiskárna kramáře Severina, kterou si od roku 1517 Skorina pronajímal, je od Klementina vzdálená přibližně 350 metrů. Tiskárna působila v domě, který byl podle svého domovního znaku znám jako dům U Půl zlatého měsíce. Přesné místo, kde dům stával, pomáhá stanovit pražská mapa Josefa Jüttnera. Mapa pocházející z let 1811–1815 znázorňuje již neexistující stavby, mimo jiné i dům, který rodině Severinů nepřetržitě patřil sedmdesát let (8. 4. 1484 – 4. 11. 1554). Na Jüttnerově mapě tento dům nese číslo 24. V současné době se zde nachází park, který označuje půdorys neogotického křídla Staroměstské radnice (strženo roku 1948) a obrys zaniklé středověké městské čtvrti. Jediné dnes známé vypodobnění tohoto domu nám nabízí Langweilův model Prahy.

Skorina – královský zahradník. Jeden z nejkrásnějších pomníků Františka Skoriny stojí na Hradčanech. Minský sochař Eduard Astafjev ztvárnil tohoto vzdělance jako statného mladého muže. Socha vysoká 2,3 metru stojí na žulovém podstavci a byla slavnostně odhalena 10. 10. 1996. Zásluhou sochaře Astafjeva a architekta Jurije Kazakova zde byl umístěn i valoun dovezený z Běloruska, který je dnes ozdoben měděným svitkem. Návštěvník této pražské památky se dočte, že František Skorina jako královský botanik v letech 1535–1539 působil „v těchto místech“, což ovšem není přesné. Královská zahrada je odsud vzdálená přibližně 650 metrů na východ směrem k Pražskému hradu.

Nejdůležitější místo, které musí navštívit každý milovník a obdivovatel Skoriny, je samozřejmě Královská zahrada Pražského hradu. Tato významná součást Skorinova odkazu je stejně důležitá jako jeho Bible ruská. Je potřeba mít na zřeteli, že právě Skorina na přelomu let 1534–1535 vytvořil vhodný (pro danou lokalitu na Brusce) koncept zahrady, vypracoval potřebné nákresy, které předurčily a doposud určují vzhled a vývoj této kulturní památky.

Seznámení se zahradou má smysl začít u Letohrádku královny Anny. Stavba Belvedéru byla zahájena na přání Ferdinanda I. ještě v době, kdy zde působil Skorina. Zahrada byla chápána jako pokračování této honosné budovy. Letohrádek zdobí řada dekoračních prvků. Reliéf nad třetím sloupem vnější arkády (zleva) západního průčelí Belvedéru vyobrazuje milostnou scénu z každodenního královského života. Výklad scény se poněkud liší. Některým se zdá, že Ferdinandova manželka Anna jednou rukou drží na vodítku teriéra a druhou podává květinu Ferdinandovi. Jiní badatelé se domnívají, že tu Ferdinand své choti podává snítku vavřínu nebo fíkovníku. Ať už tomu bylo jakkoli, můžeme s nadsázkou říci, že ona květina je výpěstkem Skorinovým.

Na opačné straně zahrady, kousek od Prezidentského domku a vstupu do Hradu, stojí domek zahradníka (U Prašného mostu 50/4). Dům byl postaven roku 1556, takže tímto „služebním bytem“ Skorina nemohl disponovat. Ovšem předtím na tomto místě stával dřevěný domek, který zřejmě plnil stejnou funkci. Právě v něm mohl bydlet i královský zahradník Skorina.

Vyprávění o pražských stopách Františka Skoriny je vhodné zakončit několika postřehy. Polocký rodák je v Praze znázorňován bez přihlédnutí ke svému věku: všude je zobrazován jako mladík, ačkoli v době jeho působení na Hradě bychom ho očekávali již v podobě muže pokročilého věku. Doprovodné texty prezentující pomníky se vyznačují řadou nepřesností – především tou, že Ruténus Skorina je nazýván Bělorusem a jeho knihy překladem bible do běloruštiny. A na závěr – Skorina je ve všech výtvarných dílech nebo ve filmech tradičně zobrazován s vousy, i když v roce 1517 je (soudě dle portrétu) očividně neměl. To vše mají akceptovat umělci, kteří výhledově hodlají interpretovat obraz Skoriny. Výstavu doplňuje pětidílný cyklus akvarelů z dílny zkušeného pražského malíře (Eugene Ivanov), jenž má za cíl ukázat, jak se stále přitažlivou postavou polockého Ruténa pracuje soudobé moderní umění. (IL)

16 Dokumenty

Skorinova přítomnost v současných Čechách