Slovo úvodem
Doktor ʄʄrantiʃʃek Ruʃs skorýn ʃ polocʒko (rancysk7 skwrin, -a, Franciscus quondam domini Luce Scorina de Poloczko, Францiшак Скарына, Франциск Скорина) před 500 lety v Praze začal vydávat vlastní adaptaci Písma svatého v církevněslovanském znění, tzv. Bibli ruskou (bivlija r8ska v6ylo’ána doktorom7 ranciskom7 skorino©…, 1517–1520). Po pěti letech roku 1522 ve Vilniusu vydal Malou cestovní knížku (Малая подорожная книжка), roku 1525 další paleotyp, dnes známý pod názvem Apoštol (kniga dáanija i pos7lanija apostol6skaja zovámaja apostol7). Tímto počinem rodák ze slavného města Polocku otevřel novou, zvlášť významnou kapitolu dějin písemnictví a knihtisku Velkoknížectví litevského, ale nejen to. Tato činnost dosvědčila připravenost a otevřenost jak Skoriny coby výrazné renesanční osobnosti, tak jeho vlasti, multilingvní a polyetnické Litvy, k raně novověkým přeměnám. Pražská vydání biblických knih nám dnes ukazují cesty a prostor, skrze něž zmíněné inovace dostihly a ovlivnily Skorinu, jeho okolí a vlast – Velkoknížectví litevské.
Bible vydaná v Praze v letech 1517–1520 zaujímá důstojné místo v dějinách překladu a vydávání Písma svatého. Je to první a nejstarší publikace Starého zákona v církevní slovanštině. Předtím byl pro účel šíření bible v národním jazyce – italštině, němčině a češtině – tiskařský lis použit jen několikrát. Poněvadž v předmluvách k jednotlivým knihám Starého zákona Skorina ve větší míře uplatnil ruténštinu, lze do této prestižní řady jako čtvrtý jazyk v pořadí zapsat jazyk Bible ruské.
K označení vydavatelského záměru z let 1517–1520 používáme graficky uzpůsobený a do češtiny adaptovaný původní název díla – Bible ruská. Přídavné jméno ruská (r8ska) však v současné době vyžaduje vysvětlení. V době Skorinově tento pojem označoval spisovný jazyk a čtenářskou základnu Velkoknížectví litevského. Litevský statut v 16. století výslovně nařizoval: „písař zemský musí literami a slovy ruskými všechny písemnosti psáti“. Měl tedy používat ruténštinu – jazyk tehdejších Ruténů, předků soudobých Bělorusů a Ukrajinců, který měl v prostoru Velkoknížectví litevského status spisovného jazyka. Bible ruská, připravená a vydaná úsilím Ruténa Skoriny (Franciscus Ruthenus), je tedy úzce spjatá se specifickou jazykovou situací Velkoknížectví litevského, kde laická ruténština fungovala paralelně s církevní slovanštinou. Název Bible ruská lze tedy z lingvistického hlediska parafrázovat jako „bible ruténská“.
Pražská ruténská Bible Františka Skoriny je vzácná nejen z pohledu jazykovědné slavistiky a dějin vydání Písma svatého. Její texty jsou dodnes zajímavé humanistickými, etickými a edukačními aspiracemi. Jde o významnou knižní památku, kterou sdílejí Litevci, Bělorusové, Ukrajinci a Češi. To se snaží přiblížit tato výstava, která vznikla na základě kolektivní monografie Pranciškaus Skorinos Rusėniškajai Biblijai – 500 (Vilnius 2017). Doprovodné texty výstavy, ve stručnosti navazující na dílčí kapitoly zmíněné knihy, vytvořili badatelé z Litvy (Rima Cicėnienė, Sigitas Narbutas, Daiva Narbutienė, Sergejus Temčinas), z Čech (Ilja Lemeškin, Petr Voit) a z Běloruska (Aljaksandr Hruša). Českou adaptaci výstavy připravili I. Lemeškin a P. Voit.
Tato výstava vznikla za všestranné účasti partnerů:
- Národní knihovna České republiky – Slovanská knihovna
- Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
- Centrální vědecká knihovna J. Kolasa – Národní akademie věd Běloruska
- Národní muzeum – Palác litevských velkoknížat
- Knihovna Vilniuské univerzity
Dr. Sigitas Narbutas
ředitel Knihovny Vrublevských Litevské akademie věd
